|
|
Vývoj leishmanií v hmyzím přenašeči rodu Phlebotomus
Kvapilová, Kateřina ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Bilej, Martin (oponent)
Práce byla zaměřena na studium různých aspektů vývoje leishmanií v přenašečích rodu Phlebotomus a lze ji rozdělit na dvě hlavní části. V prvé části jsme pomocí experimentálních koinfekcí fluorescenčně značenými promastigoty Leishmania major a L. turanica studovali kompetici těchto dvou druhů při vývoji ve flebotomech, kteří jsou přirozenými přenašeči L. major. Zatímco ve střevě Phlebotomus papatasi se obě leishmanie vyvíjely obdobným způsobem, u P. duboscqi převládla v pozdních stádiích infekce L. turanica. Fluorescenční značení nám zároveň mělo umožnit studovat případnou genetickou výměnu mezi druhy leishmanií v různých stádiích infekce (2., 9. a 14. den po infekčním sání). Metodou FACS byly v homogenátech střev koinfikovaných flebotomů opakovaně identifikovány desítky objektů emitujících červený i zelený signál, avšak následná kontrola konfokálním mikroskopem vyloučila možnost, že jsou to hybridní promastigoti leishmanií. Ve druhé části práce jsme u L. major zkoumali roli genů HASP a SHERP, které leží na lokusu LmcDNA16 a jsou exprimovány výhradně u metacyklů. Používali jsme mutantní linie KO (postrádající celý lokus LmcDNA16) a HASPB (KO linie se zpět vloženým genem HASPB) a jejich vývoj v přenašeči a metacyklogenezi jsme porovnávali s kontrolní linií FVI. Důležitým cílem bylo též zjistit, zda...
|
|
|
Role katalázy a chitinázy v životním cyklu leishmanií
Glanzová, Kristýna ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent)
Leishmanióza je infekční onemocnění působené dvojhostitelskými prvoky rodu Leishmania (Kinetoplastida: Trypanosomatidae) přenášenými flebotomy (Diptera: Phlebotominae). Leishmanie jsou pro svůj životní cyklus vybaveny enzymatickou výbavou, která jim pomáhá úspěšně přežívat jak v hmyzích přenašečích, tak v savčích hostitelích. Enzym kataláza, který odstraňuje H2O2 a chrání tedy buňky před reaktivními formami kyslíku, v genetické výbavě leishmanií chybí, ač je přítomný u příbuzných jednohostitelských trypanosomatid. Enzym chitináza se může uplatňovat v interakci leishmanií s chitinózními strukturami ve flebotomech (peritrofická matrix, stomodeální valva) a jelikož je produkován i amastigoty, mohl by hrát roli i v hostiteli. Roli těchto dvou enzymů v životním cyklu leishmanií jsem testovala pomocí přímého srovnání mutantních linií L. mexicana s vloženým genem pro katalázu a s deleci genu pro chitinázu s kontrolními skupinami. Prováděla jsem experimentální infekce flebotomů druhu Lu. longipalpis včetně přenosu leishmanií na hostitele, testovala přežívání leishmanií v makrofázích a prováděla experimentální infekce BALB/c myší s následnými xenodiagnostickými pokusy. Přítomnost katalázy neovlivnila příliš schopnost množení a přežívání leishmanií ve flebotomech, naše pokusy ale potvrdily neslučitelnost...
|
|
|
Vývoj leishmanií v hmyzím přenašeči rodu Phlebotomus
Kvapilová, Kateřina ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Bilej, Martin (oponent)
Práce byla zaměřena na studium různých aspektů vývoje leishmanií v přenašečích rodu Phlebotomus a lze ji rozdělit na dvě hlavní části. V prvé části jsme pomocí experimentálních koinfekcí fluorescenčně značenými promastigoty Leishmania major a L. turanica studovali kompetici těchto dvou druhů při vývoji ve flebotomech, kteří jsou přirozenými přenašeči L. major. Zatímco ve střevě Phlebotomus papatasi se obě leishmanie vyvíjely obdobným způsobem, u P. duboscqi převládla v pozdních stádiích infekce L. turanica. Fluorescenční značení nám zároveň mělo umožnit studovat případnou genetickou výměnu mezi druhy leishmanií v různých stádiích infekce (2., 9. a 14. den po infekčním sání). Metodou FACS byly v homogenátech střev koinfikovaných flebotomů opakovaně identifikovány desítky objektů emitujících červený i zelený signál, avšak následná kontrola konfokálním mikroskopem vyloučila možnost, že jsou to hybridní promastigoti leishmanií. Ve druhé části práce jsme u L. major zkoumali roli genů HASP a SHERP, které leží na lokusu LmcDNA16 a jsou exprimovány výhradně u metacyklů. Používali jsme mutantní linie KO (postrádající celý lokus LmcDNA16) a HASPB (KO linie se zpět vloženým genem HASPB) a jejich vývoj v přenašeči a metacyklogenezi jsme porovnávali s kontrolní linií FVI. Důležitým cílem bylo též zjistit, zda...
|
host ::
RSS.